Tranzice – od diskomfortu ke spokojenosti

Jak jsi zjistil, že jsi trans?

Je to podobné, jako když přijdeš na to, že jsi třeba gay. Vždy jsi věděl, že je něco jinak, a pak ti to jednoho dne docvakne. Většinou ti to dojde v pubertě kvůli dysforii, tedy tím, jak se ti mění tělo.

Jak reagovali tvoji rodiče?

No, můj táta to vzal ze začátku celkem špatně, ale brzy realitu vstřebal a teď je mi velkou oporou a bere mě takového, jaký jsem. S matkou jsem měl špatný vztah vždy, takže mě ani nepřekvapilo, že mě dodnes misgenderuje.

Hodně mě překvapila reakce babičky, která s tím neměla vůbec problém a bavila se se mnou o tom. Je mi z rodiny asi nejblíž, proto pro mě byla její reakce důležitá. Dokonce se mnou chodí nakupovat věci na drag a můžu se s ní bavit o všem, co se v naší komunitě děje.

Jsi po operaci? Co to obnáší?

Ano, jsem po hysterectomii (kastraci) a po top surgery (odstranění prsou). K operacím vede dlouhá cesta plná vyšetření jak fyzických, tak hlavně psychických. Je to dost dlouhý proces, mně ta cesta trvala přes 3 roky a to jsem měl hodně velké štěstí na termíny. Ale když pominu všechny ty podmínky a potvrzení, které člověk musí mít, je to jako každá jiná operace. Jen vás přiřadí na oddělení k pohlaví, které vám bylo přiřazeno při narození, což je dost nepříjemné.



Jak probíhá diagnóza?

Prvně musí člověk zajít za sexuologem, který se trans lidmi zabývá a pracuje s nimi. Ten si s vámi dá hodinové sezení a povídá si s vámi o tom, jak se cítíte, o vašem dětství atd. Pak vám řekne, jestli jste „jasný“, nebo si vás ještě párkrát pozve. Potom vás pošle na psychologické vyšetření, projdete „real life testem“, při němž musíte být všude out, a který trvá rok. Následně vám povolí si změnit jméno na neutrální tvar. Po nějaké době začnete hormonální terapii a po roce na hormonech a po splnění dalších mnoha podmínek jdete ke komisi, kde během pěti minut pár cizích lidí rozhodne, jestli jste podle nich „dostatečně trans“. Je to ale jen formalita. Potom dostanete papír, se kterým můžete jít na operace, a po kastraci si můžete konečně oficiálně změnit pohlaví a dostanete nové rodné číslo. Už jen kvůli tomuhle procesu mi přijde absurdní, že si někdo myslí, že to děláme jen pro pozornost.

Takže ty jsi byl holka?

Tuto otázku nemám rád, protože jsem trans muž. Vždy jsem byl muž, i když jsem o tom ještě nevěděl. Ale ano, po narození mi přiřadili ženské pohlaví.

Když jsi teď kluk, proč se líčíš a oblékáš jak holka?

Tuhle otázku dostávám dost často. Drag není o tom, dělat ze sebe ženu. Jde o performanci femininity a expresi sama sebe. To, že dokážu nosit podpatky, make-up a šaty, je paradoxně kvůli mé tranzici. Před tranzicí jsem nenáviděl své tělo a jeho vzhled, takže by mě ani nenapadlo vzít si na sebe něco jiného než vytahanou mikinu.


Co máš mezi nohama?

Další dost častá otázka. Jelikož jsem nepodstoupil faloplastiku, ani metoidioplastiku, mám tam vagínu. Avšak nedělá to ze mě o nic méně muže. Zároveň bych chtěl ale říct, že je hodně neslušné se na tuhle otázku ptát, a to i když jste blízcí. Cis lidí se na to také nikdo neptá a je to intimní, soukromá věc.

A to dole si necháš?

Ano, jsem spokojený s tím, co mám.

Co to je ta dysforie?

Je to silný diskomfort, úzkosti až deprese z vašeho těla, a především znaků pohlaví, se kterým se neztotožňujete. V mém případě to byla hlavně prsa, byly to boky a jemné rysy v obličeji. Přirovnal bych to k tomu, když máte v botě kamínek. Je to krajně nepříjemné a pořád o něm víte, i když se to snažíte nevnímat.

Na jaké chodíš záchody?

Na pánské. Myslím si ale, že by hodně trans osobám pomohla gender neutrální toaleta. Všichni máme ze záchodů hodně děsivých vzpomínek a chození na záchod je pro mnohé mladé trans lidí šíleně stresující.

A nechceš si to rozmyslet? Operace je nenávratná.

Opravdu nechci, věř mi. Vím, že tuto otázku všichni myslí dobře, obzvlášť u trans dětí, ale my víme, co děláme. Už to do nás cpou doktoři. U rodiny a přátel bychom raději slyšeli slova podpory.



Nejsi na to moc mladý?

Nemyslím si, že objevování sebe sama a zjišťování své identity je něco, co je omezeno věkem. Já věděl, že je něco jinak už od útlého věku a náznaky tam byly vždy. Jen jsem nikdy nevěděl, jak to pojmenovat, protože nás o tom nikdo neučil. Kdybych neměl kamaráda, který se o LGBTQ+ komunitu na základce dost zajímal, možná bych dodnes nevěděl, proč mám takové pocity. Zároveň znám lidi, kteří svou identitu našli a začali tranzici až klidně ve 40 letech. Nikdy není moc pozdě ani brzo na to být sám sebou. Navíc je u dětí tranzice mnohem složitější a delší než u dospělých, takže má dítě čas nad tím přemýšlet.

Ale když jsi trans kluk, tak bys měl být víc klučičí, ne?

Ne. Feminita a maskulinita jsou spektra. Třeba já dokážu být hodně femme jeden den a pak zase hodně masc druhý den. Je to prostě věc osobnosti.

Jaké hormony bereš?

Já mám zkušenosti jen z pohledu trans kluka, takže do hormonů trans žen nevidím. Ale trans kluci berou testosteron. Já osobně beru Sustanon každé tři týdny, což je u nás v ČR nejvíce běžné. Taky se může každé tři měsíce brát Nebido.

Jsi teď spokojený?

Ano, momentálně jsem kompletně sám sebou. Teď, když jsem po operaci a nemám prsa, cítím se konečně ve své kůži a volně. Mé tělo se mi líbí a dokázal jsem plně přijmout zbytek „nemužných“ částí těla. Je to opravdu skvělý pocit.

Můžu se ti podívat na hrudník?

Teď když jsem po operaci, tak klidně. Ale opět, je to dost neslušná otázka, speciálně pokud je člověk před operací. Na tuto otázku by se měl ptát jen blízký přítel, partner, nebo třeba sexuální partner.

A ty máš sex jako holka, nebo jako kluk?

Jestli se ptáš, jestli jsem nahoře, nebo dole, tak jsem většinou dole. Ale opět, není to pravidlo, jen mi to osobně více vyhovuje.

A můžeš s někým spát?

Ano, já osobně můžu. A dokázal jsem to i před operacemi, i když tam byly psychické zábrany, které jsem časem překonal. Ale spousta mých trans přátel toho schopna není, což je pochopitelné. Být intimní v těle, které nenávidíte, nebo se v něm necítíte jako vy, je těžké a pro někoho nemožné.

A není těžké si najít partnera?

Hodně záleží, kde hledáš. Pokud jdeš na klasickou
seznamku, tak ano. Pokud hledáš na drag show, queer akcích nebo specializovaných seznamkách, už to jde lépe. Bohužel se ale všude setkáš s lidmi, kteří moc slušnosti nepobrali, a budou se ptát na osobní otázky, urážet tě a snažit se tě vyprovokovat. Doporučuji je hned
blokovat.

Jak se k tobě staví doktoři?

Na jednu stranu jsem měl štěstí na doktory, kteří vůbec neřešili, že jsem trans. Pak jsem potkal doktory, kteří řvali mé osobní údaje přes celou chodbu a hádali se se mnou o tom, že jsem žena, protože jsem přišel na gynekologickou prohlídku. Bohužel, u „profesionálů“ na trans lidi to většinou vypadá stejně, i když se najde pár výjimek.

Chovají se k tobě po tranzici lidi jinak?

Bohužel ano, a to ve špatném slova smyslu. Obzvlášť stát. Jednoduše řečeno se ke mně chová jako k občanovi druhé kategorie. Já mám kolem sebe díky bohu skvělé lidi, ale vždycky se nějaký ten transfob najde. Lidé s vámi začnou jednat jinak, ptají se vás na intimní otázky, a když jim nechcete odpovědět, řeknou že je nerespektujete. Věci, které by byly u cis hetero lidí nehumánní, jsou u vás v pořádku a dokonce žádané, např. nucené sterilizace. Jsou přátelé a rodinní příslušníci, co se vás automaticky zřeknou a mají vás za zrůdu. Je to šílené, nejhorší je, že si tím většinou procházejí děti.

Říkáš tedy, že se setkáváš se situacemi, kdy na tvoji osobu někdo má připomínky?

Ano, a že jich je. Smutné je, že je to většinou od rodiny, „profesionálů“, doktorů, úředníků a tak. Spousta lidí si nedokáže odpustit nějakou tu jedovatou poznámku.

Co bys doporučil trans lidem, kteří se teprve hledají?

Najdi si komunitu a té se drž. Dobré jsou třeba trans skupiny na Facebooku, kde se udržuje zdravý odstup a kde se člověk dozví hodně informací o tranzici. Zároveň se mu tam dostane podpory a může tam potkat další trans lidi, se kterými je snadné sdílet své pocity.

Jaký je pro tebe rozdíl před a po tom, co jsi zjistil že jsi trans?

Největší rozdíl je asi v tom, jak sám sebe vnímám, miluji a jak se vyjadřuji. Před tranzicí jsem se nenáviděl a snažil jsem se být neviditelná šedá myš, nechtěl jsem ani žít. Tranzice pro mě byla znovuzrození, nový začátek. Neskutečným způsobem mi změnila pohled na svět, jak vnímám své tělo, enormně mi zvýšila sebevědomí; už nemám potřebu zapadnout a schovávat se.

Když jsem byl „cis“, tak jsem měl pocit, že musím patřit do škatulek, ale tranzice mě naučila, že je to nesmysl. Paradoxně jsem byl i díky tranzici schopný přijmout sebe samotného a mít rád svou femininitu, taky už díky ní nemám sebevražedné myšlenky. Tranzice doslova zachraňuje životy, a to je důležité si pamatovat.

Díky tranzici jsem si také našel svoji komunitu, bezpečné místo a rodinu, která mě ve všem podporuje a kterou miluji nade vše. To, co mi dal Haus of Kova a naše milovaná máma Gizela Kova, je pro mě nenahraditelné.

Ve výsledku jsem rád, že jsem trans. Ano, mám složitější život a odešlo z něj mnoho lidí, ale díky tomu teď jsem, kým jsem, dělám, co mě baví a dokážu
se milovat.

Vadí ti, když se tě na to všechno někdo ptá?

Mně osobně ne, protože jsem hodně otevřený a nemám problém se bavit jak o tranzici, tak o intimitě s tím spojené. Ale obecně vzato je neslušné se na tranzici někoho ptát bez jeho souhlasu. Spoustě trans lidem je to nepříjemné a někteří se snaží projít jako cis a o tranzici se bavit nechtějí. Ale se mnou si o tom může každý otevřeně promluvit, když se slušně zeptá.

Co si myslíš, že by trans lidem u nás v Česku pomohlo žít kvalitnější život?

Začal bych hlavně na poli zákonů, jelikož jsou nastavené vyloženě proti trans lidem. V první řadě musí trans lidé u nás podstupovat povinné kastrace jako v jedné z posledních zemí v Evropě. Je to degradující, nehumánní a porušuje to lidská práva. To vše kvůli písmenku v občance.

Za druhé by nebylo od věci zrušit genderování rodných čísel. Teď, když mám konečně to vysněné „M“ v občance, jsem zjistil, že mi pojišťovna neproplatí vyšetření u gynekologa, kam budu muset do konce života chodit. Hezké, že? Potom bych určitě zavedl přednášky a možnosti edukace českých sexuologů, protože o tématu vědí bolestně málo. Určitě by pomohlo „X“, nebo přímo žádné pohlaví v občance a možnost si měnit jméno a příjmení na jakýkoliv tvar a rod. Nikomu to neublíží a spoustě lidem to pomůže.